Značné výhrady mají odborníci z oblasti přírodní kosmetiky proti silikonům. Tyto syntetické sloučeniny křemíku poznáte dle přípon: -silicon, -cone, -siloxane/, -silanol,-silane, -silsequioxane či
-conol. Jelikož jsou levné a velmi trvanlivé, užívá se jich mnoho typů; dle složení a molekulové hmotnosti se liší svými vlastnostmi – mohou být kapalné, olejovité či pryskyřičnaté. Chemikům se silikony moc líbí, neboť při jejich syntéze mohou vytvářet rozličné řetězce, což pak pozměňuje jejich vlastnosti. Avšak životnímu prostředí tyto syntetické polymery zjevně škodí, neboť nejsou téměř vůbec biologicky odbouratelné
[1] SYROVÝ, Vít.
Tajemství kosmetiky. Druhé vydání. Praha: Vít Syrový, 2017. ISBN 978-80-903137-4-3.